Miluji doby dávno minulé… Časy, kdy dámy byly dámami a muži gentlemany, kdy platilo "náš zákazník, náš pán", kdy lidé k sobě byli slušní a uměli se chovat. Kdykoli se dívám na filmy pro pamětníky zkoumám každý detail, užívám si tehdejší mluvené slovo, prohlížím si interiéry a elegantní oblečení. Mám dobu 1. republiky moc ráda. Září z ní noblesa, má své osobité kouzlo...

Možná je to tím, že jsem měla prababičku, která mi o těch časech často vyprávěla. Jmenovala se Fanynka a vyučila se výbornou kuchařkou. Jezdila jsem k ní na prázdniny a občas také o víkendech. Její dům byl postavený v typickém prvorepublikovém stylu. Dodnes stojí v klidné ulici u cesty obklopen rozsáhlou zahradou plnou rozličných květin, keřů a stromů. Mezi ovocnými stromy a keři rybízu, angreštů a malin byly tenkrát záhonky s rozličnou zeleninou. Uprostřed kouzelné, ovocem a květinami provoněné zahrady stál malý včelín. Dodnes cítím tu vůni medu a vosku z čerstvě nasbíraných pláství, voněl jí celý dřevěný domeček plný barevných včelých úlů. Na dvorku za domem běhaly slepice, krůty a husy, kousek dál byla králíkárna. Pro malé dítě, kterým jsem tenkrát byla to byl ráj.

Vždy jsem se těšila, až pojedeme vlakem k prababičce, projdeme jabloňovou alejí a vystoupáme po kamenných schodech k jejímu domu. Pamatuji si bíle natřený, lehce oprýskaný dřevěný plot, růžemi porostlé cihlové sloupky a starobylou zašlou kliku u vrátek. Pokaždé na nás čekala spousta dobrot. Již od branky voněly čerstvě napečené koláče nebo buchty. Milovala jsem ty s tvarohem, lehce posypané skořicí. Obědvalo se v jídelně, nejdříve se podávala polévka pak druhý chod a dezert se servíroval až k odpolední svačině. Prababička vždy měla krásnou bílou zástěru a pletený cop smotaný do úhledného drdolu. Vidím to všechno jako bych tam byla naposledy včera: krajkový ubrus pod sklem, květiny ve váze, háčkované záclony a nádherné hodiny v rohu místnosti...

Jako památka nám v rodině zbyla stará kuchařka, kterou prababička Fanynka sepsala. Vařím podle ní a ona vlastně za všechno může. Návštěvám u nás tak chutnalo, že po mně chtěly vždy recept. Založila jsem tedy stránky, původně jen tak pro potěšení a seberealizaci. Fotila jsem dorty, jídlo, různá vintage aranžmá a těšilo mě, že se i ostatním mé výtvory líbí.

Jednoho dne mou dceru napadlo, že by bylo krásné "oprášit" staré vzpomínky a vdechnout jim život v podobě věcí, které by dělaly ostatním lidem radost. Povídali jsme si o tom celé hodiny, až jsem si řekla, že to zkusím. Přemýšlela jsem, jak vše uchopit, nechtěla jsem jen překupovat zboží, lákalo mě něco vlastního tvořit. Staré věci ty nové nedokážou zcela nahradit, protože původní věci mají svůj příběh. Každý "šrám", rýha, ulomené ucho něco znamená. Uvažovala jsem o bazaru, bleším trhu nebo něčem podobném, ale nezdálo se mi to dostatečně kreativní.

Nakonec jsem zvolila jinou cestu, kdy můžu tvořit a vymýšlet. A tak vznikl počátkem roku 2018 nápad vytvořit značku Prababička Fanynka. Představuji si, jak mají lidé něco z našich kolekcí u sebe doma nebo je věnují někomu jako dárek a mohu vám říci, že je úžasné dělat druhým radost.

Na podzim roku 2018 jsem se zúčastnila soutěže o nejlepší jablečný dezert a vyhrála jsem ji. Všichni mě žádali o recept, a tak jsem se pustila do sepisování nejlepších rodinných receptů. Zrodil se 1. díl Kuchařky prababičky Fanynky pod názvem „Sladká tečka“.

Žijeme v moderní době, všechny materiály a styly nelze zcela nahradit a ani to není můj cíl. Rovněž staré recepty přizpůsobuji dnešním surovinám a možnostem. Nejde mi o tvorbu dokonalých přesných kopií. Mé kolekce věcí pro radost a recepty pro mlsné jazýčky jsou jen malým třpytivým střípkem ze starých časů a přesto věřím, že vám dokážou prozářit den.

Vždyť jen pro ten dnešní den stojí za to žít...

Hana Zajícová - autorka projektu Prababička Franynka